Tak už i já! Byla jsem pozitivně testována na covid-19 a už mám snad celou nemoc za sebou. Původně jsem si asi naivně myslela, že se mi to vyhne ale při mojí profesi se to asi dalo čekat. Nepřišlo to na jaře, přišlo to až na podzim – jak někdo tvrdí ve druhé vlně. Pracuji jako učitelka na jedné základní škole v jednom českém městě. Učím děti na 1. i na 2. stupni. Všechny děti i i všichni učitelé nastoupili do škol 1. září a to bez roušek. Pak se postupně začala stahovat polomračna. Což je samo o sobě jedna velká ironie, při tom jak vlastně bylo rozhodnuto o nošení roušek dětmi na ZŠ. 1. stupeň nemusí, 2. stupeň musí. Byla jsem lapena do pasti!
Váš výsledek testu byl pozitivní, což znamená, že proděláváte onemocnění COVID-19. Aby se zabránilo dalšímu šíření tohoto onemocnění, je potřeba kontaktovat a vyšetřit osoby, se kterými jste byl/a v rizikovém kontaktu.
Chvilku roušky nenosil nikdo. Pak se rozhodlo, že nakažlivý je jen 2. stupeň ale 1.stupeň je v pohodě. Pak stoupla čísla nákazy covidem-19 a stejně se zavřeli všechny školy a třídy s výjimkou §16. Chytla jsem covid-19 asi od mojí milé kolegyně, které to pravděpodobně chytla od jedné svojí žákyně na 1. stupni, jejíž maminka pracuje v nemocnici. Viděly jsme se naposledy ve čtvrtek, kdy byly školy už oficiálně zavřené a my jsme řešily strategii na distanční výuku. O víkendu mi pak kolegyně akorát psala, že jí je zle, že má horečky a všechno jí bolí. V pondělí mi napsala SMS, že ji její obvodní lékař poslal na testy jelikož se vyskytovala v rizikovém prostředí. Já byla v pondělí ještě ve škole a tehdy nám bylo oznámeno, že můžeme už zůstávat doma na home office. Nakonec jsem si sbalila pracovní věci až v úterý jelikož jsem se necítila úplně dobře a přítel mne odvezl domů autem.
Můžete vyzkoušet samoodběrový test na covid, který uděláte sami doma a otestujete se tak na koronavirus.
Od úterý večer do čtvrtka jsem měla lehce zvýšenou teplotu, trošku kašel a rýmu a lehce mne bolela hlava ale zvládla jsem s tím online učit i pracovat na notebooku. Moje drahá kolegyně mezitím měla pozitivní výsledky testů a nahlásila mne na KHS jako rizikový kontakt. Čekala jsem kdy KHS zavolá, nakonec volali až ve čtvrtek tak kolem čtvrté hodiny odpolední. Potvrdila jsem jim, že jsme se s kolegyní viděly a že asi příznaky covid-19. Paní z KHS byla na můj vkus docela mimo, zeptala se mně jen na ty dvě otázky a pak se snažila ze mne dostat nějaké osobní informace, které údajně potřebovala zadat do systému, aby mi mohla vystavit elektronickou žádanku na test a já se pak mohla sama někde objednat. Potvrzovací email mi nedošel, jelikož ho paní prostě zadala blbě. Tak jsem zkoušela volat zpět na KHS ale tam už to nikdo od půl sedmé nebral i když byla pracovní doma až do sedmi.
I tak jsem se rozhodla, že teda se zkusím někam objednat na testy a budu doufat, že paní aspoň zadala správně moje rodné číslo. Musím uznat, že to bylo hodně náročné. Myslím si, že jsem počítačově docela zdatná, ale systém pro testování je absolutně otřesný. Úplně jsem u toho ztrácela nervy. Na stránkách https://koronavirus.mzcr.cz/seznam-odberovych-center/ je prostě chaos. Nevím jaký IT to vymýšlel nebo kdo mu nařídil to takto udělat. Můžeme být rádi, že máme republiku rozdělenou jen na 14 krajů, jinak bych u toho systému seděla asi až do teď. Absolutně si nedokážu představit, že se tam proklikává někdo ze starší generace, je to absolutně k ničemu. Takže jakmile se dostanete do správného kraje, čeká váš další level. Teď musíte najít správné město. A to je teprve sranda. Odběrná místa jsou tam vložená hala bala, ani podle města, ani podle abecedy názvu odběrného místa. Prostě jak se jim to podařilo tam asi zrovna vložit.
Takže po dlouhém hledání na několika odběrných místech v mém městě, každé odběrné místo mělo samozřejmě svůj jakýsi rádoby rezervační systém, se mi podařilo ulovit volné místo až na další pátek. Moje odběrné místo mělo docela chytrý rezervační systém a mělo tam vypsaná volná místa s konkrétním datem, ne jako ostatní odběrová místa, kde prostě byl kalendář, ale museli jste jít den po dni a hledat. Nebylo to nijak rozlišeno na volno a obsazeno. Potvrzovací email mi přišel okamžitě a tam jsem si také opravila chybně propsaný email ze strany KHS, neúplnou adresu a další věci na které se paní po telefonu ptala ale očividně je nezapsala nebo zapomněla uložit. Takže tohle jsem zvládla ale teď jsem musela 8 dní čekat na samotný test, zle mi nějak už nebylo. Čich i chuť jsem pořád měla, tak jsem si říkala, že třeba pozitivní nebudu.
Pak jsem chvilku volala s kolegyní, říkala jsem jí historky s rezervací a ona mi pak nabídla, že jedna její známá by mě v laboratoři mohla otestovat dřív, že jí mám zkusit zavolat. Známá mi nabídla termín hned druhý den v pátek ráno v 8.00. Přítel mne tam ráno zavezl autem a šel se mnou. Zle mi ale nijak nebylo. Spíš jsem byla nervózní jaké to bude. Šli jsem hned na řadu a bylo to odporné. Přiznám se, že mi úplně vyhrkly slzy, když mi sestřička zarazila testovací štětičku hluboko postupně do obou nosních dírek. Na druhou stranu musím říct, ze to bylo rychlé a precizní. Samozřejmě jsme udělali potřebné papírování a jelo se domů. Pak jsem zvládla ještě 4 online hodiny s žáky, uvařit oběd a pak jsem až usnula.
Probudila jsem se kolem páté a napadlo mne mrknout na mail a mobil. Bylo to tam. Z laboratoře poslali výsledky, které byly zapečetěné pomocí koncovky rodného čísla. Výsledek byl pozitivní. Do půl hodinky mi došla z laboratoře i SMS. KHS stanice se ozvala pomocí SMS asi až hodinu poté s radou, že se můžu sama trasovat na webu. Web jsem otevřela, zaregistrovala jsem se a koukala zase na ty špatné údaje v databázi KHS. Proklikala jsem jednotlivé položky a zase to zavřela ale neuložené. Přítel se na noc odstěhoval spát do obýváku a já zůstala izolovaná v ložnici.
V sobotu ráno jsem najednou ztratila čich ale chuť mi naštěstí zůstala. Celkově jsem se ale cítila už úplně v pohodě. Už jsem nebyla ani unavená ani ospalá. Neděli jsem relaxovala, trošku něco pracovala, vařila, uklízela, prostě normálka. V pondělí večer mi pípla SMS od KHS. Tedy 3 dny od výsledku mého testu, s omluvou přetížení systému, že mne nestihli kontaktovat do 48 hodin. Připomněli mi, že jsem pozitivní a tudíž mám dodržovat izolaci 10 dnů od testu v případě potíží mám kontaktovat praktického lékaře nebo pohotovost. V úterý se nic zásadního nestalo, jen jsem zkoušela čichat ke kafe, čaji a ke svíčkám. Ve středu odpoledne se mi už vrátil čich, tak jsem si mohla užít vůni zapálené svíčky. Aneb jak málo občas stačí ke štěstí. Dneska je čtvrtek, zítra pátek a to bych teprve šla na testy, tudíž asi bych byla dávno bez příznaků a možná i negativní. Ale to nikdo neví, co by bylo kdyby.
Jsem ráda, že jsem měla lehký průběh covid-19. Přítel se zatím jeví v pořádku ale zatím pořád spí v obýváku. Věřím, že teď už se mu to vyhne. Málem bych zapomněla, náš kočičí miláček snad nic nechytnul, sice pořád spí, ale spí pořád vždycky.
Nechci celou situaci určitě nijak zlehčovat nebo zveličovat. Jen tu máme od jara lehce začarovaný kruh v naší malé krásné zemičce. Obdivuji práci všech lékařů a zdravotních sester, policistů, záchranářů. Ale obdivuji i moji mamku, která pracuje v dosti velkém obchodě s potravinami, kde je také v kontaktu se spoustou lidí, pozitivních, negativních, s příznaky i bez příznaků. Chvilku pracují 12 hodinové směny, někdy zase 8 hodinové směny. Volá mi unavená ale ptá se jak se mám já. Ochranné pomůcky prakticky moc nedostali, možná dostali nějaké poukázky na vitamíny nebo ovoce a zeleninu. Toť vše. Nyní jsou obchody zavřené v neděli a ona má strach, že si to bude muset nadělávat ve svém volném čase. Vláda sice udělala tohle opatření ale už neřekla co to znamená pro jednotlivé zaměstnance, oni se lidi s tím zase nějak poperou. Vláda si zase udělá tiskovku a zase se všechno změní z minuty na minuty.
Tímto bych chtěla poděkovat opravdu všem ale všem pracujícím lidem i všem dobrovolníkům v tomto nelehkém roce, kteří se snaží co můžou, aby nám to tady nějak fungovalo. Dávejte na sebe pozor, pokud je vám nevolno, dejte si pauzu. Zdraví má člověk jenom jedno. Budeme doufat, že se situace brzy obrátí k lepšímu.
